Varhany – technika
Varhany - technika, umění a duchovno
Jiří Krátký
Na královský nástroj – varhany – je možno nahlížet z několika úhlů pohledu. Bývá to největší, nejdražší, nejtěžší i nejsložitější ze všech klasických hudebních nástrojů. Varhany jsou však i výtvarným dílem, neboť jejich skříň dotváří podstatným způsobem prostor, ve kterém se nacházejí; zejména jsou však varhany hudebním nástrojem a zvuk je ta nejcennější, ale zároveň i nejzranitelnější stránka historických varhan. V neposlední řadě jsou však varhany i strojem – technickým dílem, neboť je zapotřebí značných zkušeností a umu postavit tak složitý hudební nástroj.
Spojnice mezi hracím stolem varhan a vzdušnicemi, na kterých stojí píšťaly, se nazývá traktura. Až do 19. století byla výhradně mechanická – tedy zapínání a vypínání tónů či rejstříků se dělo pomocí pohybu pák, táhel, trček a hřídelí. Za éry průmyslové revoluce se technický pokrok nevyhnul samozřejmě ani varhanám, a tak byly vynalezeny různé druhy pneumatické a elektrické traktury. U pneumatické traktury je povel realizován změnou tlaku v soustavě trubiček a tuto trakturu dělíme na dva typy – tlakovou (zapnutím vpustím do systému vzduch) a výpustnou (při zapnutí tónu se vzduch vypustí). Dalším druhem traktury, která se ve varhanách začíná používat již v druhé polovině 19. století, je traktura elektrická. Během 20. století, v souvislosti s objevováním starší hudby, se znovu začíná stavět mechanická traktura a nyní je to jednoznačně nejčastější systém. Hlavní výhodou je pro varhaníka nejcitlivější možnost ovládání tónů a zároveň se ukázalo, že kvalitně postavené mechanické varhany jsou z dlouhodobého hlediska nejspolehlivější a nejlevnější systém. A právě dlouhodobá perspektiva – horizont staletí – je mimo jiné to, co varhany odlišuje od předmětů běžné denní potřeby, u kterých se již sami výrobci snaží omezit životnost.
Kdybychom na mapě moravskoslezského kraje označili místa, kde se nacházejí varhany postavené zhruba před rokem 1870 (přibližně počátek průmyslové výroby varhan), zjistíme, že se tyto hodnotné umělecké artefakty nenachází na území rozptýleně, ale v jakýchsi shlucích. A právě na území MAS Opavsko se nachází dva regiony s pozoruhodným fondem památných varhan. Jedná se o Kružbersko a Heralticko.
Okolo nynější přehrady Kružberk se nachází hned několik realizací, které patří k velmi hodnotným dokladům hudebního nástrojářství 18. a 19. století. Řada varhan Kružberska byla postavena varhanářskou rodinou Staudingerů z města Andělská Hora u Bruntálu, kde tento rod provozoval varhanářské řemeslo od poloviny 18. století do 40. let století následujícího. Jejich varhany se vyznačovaly solidním zpracováním a esteticky zdařilými skříněmi, nicméně z tvorby rodiny Staudingerů se toho zachovalo poměrně málo – několik krásných varhanních skříní (Frýdek – bazilika, Bruntál – farní kostel, Zábřeh farní kostel aj.), positiv se vzdušnicí v Malé Morávce z r. 1804, velmi pravděpodobně i rokokové varhany v malé kapli ve Stříbrných Horách u Rýmařova a varhany v zámecké kapli v Hošťálkovech – obé z konce 18. století). A dále několik nástrojů právě z okolí Kružberka: Nové Lublice, Staré Těchanovice a Kružberk.
Varhany v Nových Lublicích pocházejí z r. 1794, jak zvěstuje papírový štítek výrobce Johanna Sebastiana Staudingera ve vzdušnici, mají jeden manuál a pedál, přičemž jejich prostorové uspořádání je pro tak malý nástroj poměrně zvláštní – v zábradlí kruchty stojí skříň s manuálovou vzdušnicí, na kterou navazuje hrací stůl, zatímco pedál je ve dvou skříních u zdi. Na varhany se sice pravidelně hraje, nicméně je nutná celková oprava. Rejstříková dispozice zahrnuje tyto rejstříky: Manuál C-c3 s krátkou oktávou: Flauta Major 8´, Salicional 8´, Principal 4´, Flauta minor 4´, Quinta 3´, Oktav 2´, Mixtur 3f; Pedal C-h0 s krátkou velkou oktávou, 20 tónů: Subbass 16´, Octavbass 8´, Principalbass 4´. Bohužel v minulosti byla skříň natřena hnědou a béžovou barvou, byly odstraněny řezby a za první světové války byly zrekvírovány prospektové cínové píšťaly, takže dnes je pohled na tento starý nástroj poněkud narušen.
Varhany v Nových Lublicích (foto Jiří Krátký)
Varhany ve Starých Těchanovicích jsou zachovány v poměrně intaktním stavu: původně byly postaveny v r. 1795 pro Herzogwald / Herčivald / Lesy u Dvorců a v roce 1861 byly prodány do blízkých Těchanovic. Jedná se taktéž o jednomanuálový nástroj, který má velmi líbezný zvuk, originální klávesnici a řadu prvků včetně prospektových píšťal, nicméně je těžce napaden červotočem a tudíž je v nejbližší době nutná alespoň kompletní asanace proti dřevokazům, byť vzhledem ke své zvukové a historické hodnotě by si zasloužil celkové restaurování. Dispozice zní následovně a je velmi podobná nástroji v Nových Lublicích: Manuál C-c3 s krátkou oktávou: Flauta Major 8´, Salicional 8´, Principal 4´, Flauta minor 4´, Quinta 3´, Oktav 2´, Mixtur 3f; Pedal C-h0 s krátkou velkou oktávou, 12 tónů: Principal Pedal 8´, Oktav Pedal 4´. Zvláštností – pro Staudingery typickou – je tzv. Coppel-Repagulum, které umožňovalo připínat navolenou soustavu principálových hlasů.
Varhany ve Starých Těchanovicích (foto Jiří Krátký)
Malé varhany bez pedálu se nacházejí v kostele sv. Petra a Pavla v Kružberku. Dle slohových znaků lze s velkou pravděpodobností jako zhotovitele určit andělskohorského varhanáře Fabiana Sebastiana Staudingera (1766–1839), případně jeho bratra Johanna Nep. Ignaze Staudingera (1780–1843), který měl dílnu v Olomouci. Z tvorby rodiny Staudingerů se toho zachovalo poměrně málo – několik krásných varhanních skříní (Frýdek – bazilika, Bruntál – farní kostel) a dále menší nástroje rozeseté po Slezsku (Nové Lublice z roku 1794, Staré Těchanovice z roku 1795, positiv se vzdušnicí v Malé Morávce z roku 1804, velmi pravděpodobně i rokokové varhany v malé kapli ve Stříbrných Horách u Rýmařova a varhany v zámecké kapli v Hošťálkovech – obé z konce 18 století).
Zadní strana varhan v Kružberku s hracím stolem (foto Jiří Krátký)
Pětiosá skříň varhan s věžemi po stranách, Kružberk (foto Jiří Krátký)
Klaviatura varhan v Kružberku (foto Jiří Krátký)
Nejpravděpodobnější dobou vzniku kružberských varhan jsou dvacátá léta 19. století – toto datování vychází z tvaru skříně a ornamentální výzdoby. V roce 1844 se v nástroji podepsal Franz Rieger, který jej naladil. Hovoří o tom nápis na víku na epištolní straně: „Im Jahre 1844 hat Franz Rieger bürgelicher Orgelbauer in/s/ Jägerndorf dieses Positiv ausgestimmt.“ Jde o jednu z nejstarších zmínek o varhanářské činnosti otce krnovského varhanářství, které trvá až dodnes, a kromě toho v roce 2012 uplynulo 200 let od narození Franze Riegera (nar. 1812 v Sosnové nedaleko Horního Benešova).
Nejspíše na sklonku I. světové války byly zrekvírovány pro válečné účely rakousko-uherské monarchie prospektové (viditelné) píšťaly, které byly zanedlouho nahrazeny. Zatímco ve většině kostelů byly původní drahé, cínové, odcizené píšťaly nahrazeny novými z daleko levnějšího zinku, zde byl u velké části prospektu opět použit cín, byť později dodané píšťaly nezapadají zvukem příliš do těch starých. Lze se domnívat, že uvedené doplnění bylo realizováno v rámci opravy v roce 1921, na kterou se složila místní mládež, jak čteme na vnitřním nápisu: „Im Jahre 1921 wurde die Orgel neuerdings Renoviert und gestimmt von Schorr Franz, die finanziellen Mitteln hat Kreuzberger Jugend beige..., von Lumpen Kommis K.C. und der Ripka August.“ Po vyhnání německého obyvatelstva varhany již nesloužily svému účelu tak často, až postupem doby téměř oněměly. Mnoho cínových a některé dřevěné píšťaly byly z neznámého důvodů vytaženy z varhan – naštěstí však nebyly všechny zničeny, ale mnohé byly uschovány v bedně v sakristii.
Skříň varhan je pětiosá s věžemi po stranách. Zvláště působivé je starobylé mramorování v zeleném a nafialovělém odstínu. Zlacené rostlinné ornamenty nad prospektovými píšťalami odkazují k počátku 19. století. Hrací stůl ze zadní strany varhan je bez lavice – sedí se na špalku kmene.
Rejstříková manubria poměrně hmotná, umístěná po obou stranách klaviatury. Manuálová klaviatura má obložení spodních kláves z červenohnědého dřeva – nejspíše švestky, horní klávesy obloženy kostí. Spodní klávesy zdobeny čtyřmi příčnými rytými linkami. Stupněm zachování originálních dílů se jedná o jednu z nejpamátnějších klaviatur regionu. Rejstříkové štítky chybí, resp. jsou dochovány pouze nečitelné zbytky.
Vzduchové hospodářství je tvořeno dvojicí klínových měchů, které jsou umístěny za nástrojem u čelní zdi na epištolní straně. Čerpání vzduchu je možné pouze pomocí dvou šlapadel. Při hře, stejně jako ve Starých Těchanovicích, musí měchy šlapat kalkant. Stav měchů je katastrofální – jsou napadeny dřevokazným hmyzem a zcela netěsné. Konstrukce, měchy i vzduchovody jsou nejspíše původní. Vzdušnice je zásuvková, traktura mechanická s trčkami. Vzdušnice je kvalitně řemeslně zhotovena, nicméně se zjevnými problémy spočívajícími v proznívání a přiznívání tónů, netěsnostech apod.
Rejstříková dispozice: Copula maior (dřevo kryté), Copula minor (dřevo kryté), Principal 4‘ (C, D, E, F dřevo otevřené, G-d2 prospekt, ds2-c3 uvnitř), Octava 2‘, Quinta 1 ½‘ repetuje na c2, Mixtura 3x 1‘ repetuje na c1 a c2 oktávově. Rozsah manuálu: C – c3 s krátkou velkou oktávou, 45 kláves, krátká oktáva zchromatizována.
Z vyjmenovaných nástrojů mají kružberské varhany největší podíl dochovaných původních dílců (klínové měchy, vzdušnice, dřevěné píšťaly, klávesnice, skříň) a řadí se tak mezi skutečně nejvzácnější hudební památky moravskoslezského kraje. Řemeslné provedení je pro danou dobu a region spíše nadprůměrné. I když jsou varhany nyní téměř nehratelné, zvukové zkoušky na dřevěných rejstřících dávají tušit velmi jemný a vznešený zvuk. Hodnota hudebního nástroje je ještě umocněna skutečností, že se varhany nacházejí v intaktně zachovaném gotickém kostele a na kůru, kde zjevně neproběhly necitlivé modernizace.
V bezprostřední blízkosti Kružberku se nachází varhanní nástroj, který, byť pochází až z roku 1873, má svou nezastupitelnou hodnotu. Jedná se o varhany ve Starých Lublicích, které postavila firma Franz Rieger und Sohn pod opusovým číslem 2 – jedná se tedy již o průmyslový výrobek s kuželkovými vzdušnicemi, nicméně se jedná o nejstarší varhany od založení krnovské továrny a počátku číslování novostaveb jejich varhan.
Druhá enkláva cenných varhan se rozprostírá okolo Velkých Heraltic. V samotném velkoheraltickém farním kostele se nachází dvoumanuálový nástroj s dlouhou historií – postavil ho totiž v roce 1756 andělskohorský Joseph Sebastian Staudinger. Na konci 19. století byl jejich osud ohrožen, kdy se samotný olomoucký kolaudátor varhan Josef Nešvera vyslovoval pro jejich odstranění, avšak o jejich zachování se zasadil tehdejší farář, který píše dodnes platná slova, že před novostavbou varhan je třeba dát přednost jejich rekonstrukci, že milý zvuk varhan má mnoho sympatií mezi místním obyvatelstvem, že tehdejší průmyslové varhanářství příliš mnoho experimentuje se systémy a materiálem. Nástroj přestavěl v r. 1893 Anton Hermann ze Svébohova, a byť řadu částí dodal nově, zasloužil se o zachování historického materiálu. Bohužel se varhany během 20. století vlivem červotoče a mechanického opotřebení dostaly do takového stavu, že místo hry na královský nástroj „zdobí“ bohoslužbu zvuk elektrických pseudovarhánek, které jsou položeny na hracím stole starých varhan. Varhany jsou památkově chráněny a vyžadují brzké celkové restaurování. Dispozice: I. manuál: C-c3 s krátkou oktávou: Geigenprinzipal 8´, Portunal 8´, Quintadena 8´, Octave 4´, Flöte 4´, Quinte 3´, Octave 2´, Mixtur 3 fach. II. manuál: Bordun 8´, Traverso 4´. Pedál C-c1: Subbass 16´, Principalbass 8´, Octavbass 4´.
Varhany ve Velkých Heralticích (foto Jiří Krátký)
Mechanická traktura - Velké Heraltice (foto Jiří Krátký)
Pro odbornou veřejnost jsou naprostým unikátem varhany vídeňského dvorního varhanáře Jakoba Deutschmanna (1795 – 1853) v Malých Heralticích. Jedná se o varhany bez viditelných píšťal v prospektu, které mají jen šest rejstříků, ale ty jsou velmi zajímavě rozděleny, kdy tři rejstříky má manuál a tři pedál. Navíc až neuvěřitelně zní rejstřík Quintbass 12 2/3´ (!), který běžně nacházíme pouze ve velkých varhanách. Rejstříková dispozice zní následovně: Manuál: C – c3, chromaticky: Hohlflöte 8´, Traverso 4´ (kryté), Octave 2´. Pedal C – f0: Quintbass 12 2/3´, Bourdonbass 8´, Octavbass 4´. Varhany jsou dochovány v téměř nedotčeném stavu, napadení červotočem je však katastrofální a urychlená konzervace je velmi žádoucí.
Obdobně červotočem poškozené varhany bychom mohli najít ve Lhotce u Litultovic, kde se nachází devítirejstříkové varhany Franze Riegra (1812-1885). Zatímco varhany v malých Heralticích vydávají alespoň jakési tóny, nástroj ve Lhotce oněměl zcela.
V lepším stavu se nacházejí varhany nejspíše stejného autora – tedy Franze Riegra v Košeticích, kde stojí skříň taktéž bez viditelných píšťal skrývající čtyři rejstříky v manuálu.
Zajímavý šestirejstříkový nástroj z r. 1874 od otce krnovského varhanářství Franze Riegra je umístěn na kůru kostela v Horních Životicích, což je vesnice pár kilometrů od jeho rodiště – obce Sosnové.
Klaviatura varhan v Malých Heralticích (foto Jiří Krátký)
Varhany v Malých Heralticích (foto Jiří Krátký)
Pouť po památných varhanách okolo Opavy jsme začali u Kružberka a zakončili až na území MAS Nízký Jeseník u hranic okresu Bruntál. Řada těchto varhan patří k tomu nejcennějšímu z fondu historických hudebních nástrojů moravskoslezského kraje. Nicméně značná část již vlivem škodlivých vlivů oněměla či je tento osud pravděpodobně čeká v brzké budoucnosti. Zatímco v dřívějších dobách měli lidé možnost slyšet hudbu na vyšší akustické úrovni především v chrámech, dnes je nabídka zcela jiná a každý si může dopřát poslech kvalitní reprodukované hudby. Originál však nahradit nelze, zánik památných varhan by nesporně znamenal nenahraditelnou ztrátu. Snad se alespoň ty nejcennější z nich podaří v dohledné době zachránit.
