Oživlý svět technických památek

Navštívíme-li hrad, zámek či stojíme-li u kostela, je každému hned jasné, že máme co do činění s památkami, s jedinečným kulturním dědictvím, s otiskem naší hrdé národní historie. Napadne nás však podobná myšlenka, díváme-li se na starou tovární halu, komín, cihelnu, vyschlý náhon bývalého mlýna či betonovou vojenskou pevnost? Ruku na srdce, pro většinu z nás hodnotu památek nemají.

Industriální objekty a technologie nebyly primárně stavěny pro obdiv a povznesení kolemjdoucích. Převažovala funkce užitná. Ale i ve své užitkovosti to byla často díla mistrná a esteticky působivá. Jak je tedy možné, že mnohdy excelentní technické či stavební skvosty, které byly ve své době vrcholem lidského vědění, umu ba přímo fortelu, dnes budí spíše záporné emoce?

• Jsme unaveni rychlostí a nepředvídatelným směrem překotného technického pokroku?
•  Máme industriální svět spojen se sociálními neduhy kapitalismu či zneužitím myšlenky komunismu?
• Cítíme pot a dřinu předchozích generací neslučitelnou se současnou životní úrovní?
• Jsme přesyceni mediálními obrazy ekologických havárií?
• Nelze spolehlivě vyloučit kauzální souvislost mezi globální klimatickou změnou a exhalacemi industriální společnosti?
• Nebo nás jen znechucuje zanedbanost, estetická odpudivost, špatný technický stav a žalující osamělost technických památek stojících na okraji zájmu společnosti?

Technická úroveň a dovednost předků promítnutá do stavebních objektů či strojů může být viditelným pojítkem mezi odkazem minulosti, motivací současnosti a hybnou silou budoucnosti. Hrdost na vlastní bohatou, a neméně technickou, minulost, nám může v nejistých dobách dodat sebevědomí k nalezení správného směru a hodnot. A kdo ví, zda v odkazu našich předků není skryt návod na řešení problémů současných i budoucích. Vždyť historie se opakuje.

Petr Chroust